Po čtyřleté pauze vystavovali železniční modeláři z Chrudimi a my Vám přinášíme malou reportáž z této akce, která proběhla již tradičně dva únorové víkendy a to ve dnech 2.-4.2. a 9.-11.2.2024.
Výstava proběhla po delší pauze způsobené pandemií COVID-19, kdy nebylo jasné, zda bude možné setkávání většího množství lidí v uzavřených prostorách. Proto se chrudimští modeláři rozhodli výstavu před dvěma lety neuskutečnit a vystavovali po čtyřech letech opět ve výstavní síni a v kavárně divadla Karla Pippicha. Jelikož jsou chrudimští modeláři zaměřeni na všechny tři u nás běžná modelová měřítka, bylo již jistou garancí, že návštěvníci budou moci zhlédnout modelová kolejiště ve velikosti N, TT a HO. Modelová kolejiště jsou jak prací klubovou, tak i soukromou, kdy jsou klubová kolejiště rozšířena o jednotlivé díly členů místního volného sdružení modelářů. Nechyběly vitríny s modely a tabla s fotografiemi, a to jak skutečné železnice z okolí Chrudimska, tak i s fotografiemi modelů focených na jednotlivých modulech ve venkovním prostředí kvůli přirozenému světlu. To vše doplněné o dnes velice populární interaktivní exponáty, kterými byl výstražník z přejezdu a trpasličí návěstidlo. Návštěvníci, obzvláště ti nejmenší, uvítali možnost výstražník rozezvonit a rozblikat světla přejezdu a rozsvítit návěstidlo na zelenou.
Největším prostorem umožňující výstavu kolejiště je v divadle výstavní síň, ve které bylo instalováno moduliště ve velikosti HO, měřítko 1:87.
Pro letošní výstavu bylo co nejlépe využito prostorů výstavní síně a povedlo se vytvořit kolejiště s délkou kolejí 110 m.. Pro návštěvníky vznikl prostor okolo všech částí kolejiště, který na poslední výstavě tak scházel. Na kolejišti byly představeny zcela dokončené moduly navazující na stanici Chrudim město, vytvářející přesnou podobu s odbočkou na Heřmanův Městec, na nádraží Chrudim a do přilehlého vlečkového areálu vojenských opravárenských závodů. Moduly byly zpracovány do detailů, jako jsoou například přilehlé objekty bývalé sodovkárny s kouřícím komínem a dětské dopravní hřiště v parku s pohybujícím se cyklistou. Do nádraží Zitkovany (předlohou je původní staniční budova v Chrudimi okolo roku 1910) bylo instalováno elektrické osvětlení stanice a modul byl obohacen o doplňky v areálu výtopny a okolo strážního domku na širé trati.
Základem sestavy je klubové kolejiště H0 tvaru písmene L. Základ klubového kolejiště tvoří odbočná stanice s pracovním názvem Zitkovany. Tato stanice je výchozí pro vedlejší trať, která je ukončena na hraně kolejiště s možností připojení modulů. Délka staničních kolejí umožňuje provoz, křižování a případné předjíždění vlaků reálné délky, např. s 8 osobními vozy či s 20 vozy nákladními. Tato stanice leží na jednokolejné trati, mezi dvěma vratnými smyčkami. Trať mezi vratnými smyčkami vede přes dva ocelové mosty a prochází jedním spirálovitým tunelem. Délka klubového kolejiště s vratnými smyčkami je 34 m. Ze stanice Zitkovany odbočuje vedlejší trať, která v souběhu s tratí do dolní smyčky vytváří falešnou dvoukolejku až na hranu modulu, kde je ukončena. Je tak možné na klubové kolejiště napojit modulové sestavy tratě a dalších stanic. Vedlejší trať tak ústí do stanice Chrudim město, tak jako ve skutečnosti z chrudimského nádraží přes Pardubickou ulici.
Přímo se přes stanici Chrudim město dostaneme levým obloukem přes nově dokončené moduly s námětem lesního úseku obohaceného o nakládku dřevní kulatiny a trojmodulí s pracovním názvem „jizerky“. Jedná se o moduly trati v oblouku procházející z části lesem, přecházející řeku po ocelovém mostě, jehož předloha je u Spálova a motivem horské chalupy na okraji lesa inspirované skutečným výřezem trati v Jizerských horách.
Tyto moduly byly dokončeny těsně před výstavou a jsou propracovány do posledního detailu, jakým byly i bezpečnostní tabulky na ocelovém mostě přesně tak, jak to je ve skutečnosti. Po projetí těchto modulů byla napojena stanice Medlešice, která je oproti skutečnosti trochu zvětšena, co se týká kolejiště (pro pestřejší provoz ve stanici), ale výpravní budovou odpovídá skutečnosti. Po prodloužení trati několika moduly vlak objede kostel sv. Marka, jehož předloha je v Markovicích u Chrudimi. Ten je postaven na kopci nad tratí a současně nejvyšším místem na kolejišti a doplňuje okolí tratě. Levotočivým obloukem se dostaneme do nákladiště a zastávky Úhřetice, kde odbočuje vlečka do cihelny. Pravostranným obloukem se dostaneme do stanice Bítovany, kde se vlak pomocí smyčky otočí a může se vrátit zpět do Zitkovan. Právě smyčky slouží k tomu, aby se vlak otočil bez jakékoli manipulace. Navíc ta v Bítovanech je nenápadně umístěna okolo točny s depem pro výměnu lokomotiv. Pro letošní výstavu byla stanice prodloužena o jeden modul a tak odpadá hlídání délky souprav zajíždějící do této stanice.
Další z tratí vedoucích z nádraží Chrudim město je do Hrochova Týnce. Při výjezdu z nádraží vlak přijede do zastávky Vrkočice, kde odbočuje z trati vlečka do podniku ACHP zpracovávajícího zemědělská hnojiva dovážená po železnici (námětem je vlečka Agro Dašice).
Zpestřujícím detailem dvojmodulu je i scéna řezačky sekající jetel v těsné blízkosti náspu tratě. Dále náš pomyslný vlak pokračuje romantickým údolím řeky Kamenice. Tento úsek trati je sestaven ze čtveřice modulů, jenž má vlastní rozhraní a je možné je kombinovat a do budoucna dále rozšiřovat. Námětem toho místa je skutečný úsek z trati Železný Brod – Tanvald právě podél řeky Kamenice. Po projetí Pravostranným obloukem se dostaneme do zastávky Transporta – Málčice. Předlohou mu byla skutečná zastávka Chrudim – zastávka sousedící s dříve světoznámým podnikem Transporta. Po opuštění zastávky a dokončení oblouku vlak vjíždí do stanice s pracovním názvem Hrochův Týnec. Tato stanice je využívána na modulových setkáních modelářů coby stanice skrytá nebo odstavná a pro tyto účely je i uzpůsobena. Stanici je možné napojit jak na dvoukolejné, tak i na jednokolejné traťové moduly, což byl případ i této výstavy. Aby však stanice nebyla pouhým odstavným nádražím, její vjezdová část, konkrétně od úseku vjezdového návěstidla až po odjezdová návěstidla, je krajinově dokončena včetně osazení nejrůznějšími doplňky. Díky tomu je velkým lákadlem při fotografování. Příroda na modulištích je vytvořena z materiálů Noch, Heki, Polák, Model Scene i vlastní výroby; stavby jsou ve většině případů vlastní konstrukce, anebo ze sortimentu firmy KB model, často vytvořených právě pro tento účel a ve spolupráci s klubem. Řízení lokomotiv bylo digitální. Na kolejišti bylo v provozu okolo 30 vlakových souprav. Pro domluvu mezi výpravčími jednotlivých stanic byla vytvořena telefonní linka, pomocí níž probíhala nabídka a přijetí vlaků. Vlak při projetí kolejiště z depa celým modulištěm až do horní smyčky a zpět ujede okolo 110 metrů.
Provoz na výstavě je v režii trakce motorové, epochy IV a V: modely lokomotiv 721, 730, 770, 781, 749/751 a 750/753/754 doplňovaly motorové vozy 820, 830, 853 s přípojným vozem 053 (Baim) nebo 842. Z parních lokomotiv lokomotiva řady 423.0, 498.1 nebo 534.03, 556.0 s nákladním vlakem odpovídající III. epoše. Téměř všechny provozní modely jsou osazeny zvukovými dekodéry a tak v průběhu výstavy nebyla nouze o houkání, troubení a zvláště pak u šestiválcových motorů ČKD K 6 S 310 DR o charakteristické chrochtání, pro které jsou tyto skutečné lokomotivy známé i za hranicemi dřívějšího Československa. Zároveň jsou všechny modely věrnou kopií své skutečné předlohy, která jezdila nebo ještě jezdí na síti našich drah. Většina strojů je i přímo spjata s lokální tratí Pardubice – Chrudim nebo chrudimských lokálek vycházejících z okresního města do Moravan nebo do Heřmanově Městce.
Pár záběrů z vernisáže před výstavou:
O patro níže v prostorách kavárny bylo vystaveno klubové kolejiště ve velikosti TT, měřítko 1:120. Klubové modulové kolejiště v měřítku 1 : 120 představuje jednokolejnou regionální trať s motorovým a parním provozem známým na tratích ČSD, ČD (epocha III, IV, V.). Celé kolejiště je kolektivní prací chrudimských modelářů. Na jedné straně kolejiště je instalována nová vratná smyčka Čápův Dvůr, která pojme až 12 vlakových souprav. Na minulé výstavě byla představena poprvé bez dokončené krajiny a tudíž v celé délce viditelná. Letos návštěvníci poznají rozdíl ve vkusně dodělané krajině se zastávkou před portálem tunelu. Ještě však chybí detaily okolo vesnických usedlostí obohacené o nejrůznější doplňky. Ze smyčky vlak pokračuje po nově doplněných modulech ještě ne zcela dokončených a po rovném úsekem najíždí na nově sestavenou odbočku na širé trati. Pro letošní výstavu je tato odbočka novinkou a výrazně pomohla k plynulosti provozu na kolejišti TT.
Odbočka nese název Podsklála podle místa lokality strážního domku, který je přesnou kopií skutečného domku č. 44 na trati Havlíčkův Brod – Rosice nad Labem. Budova obsluhy odbočky je sestavena ze stavebnice JAKO Models. Součástí odbočky jsou i vjezdové moduly osazené světelnými návěstily. Odbočka připojuje k trati krátký úsek ze smyčky Bedrovka, která je sice svojí kapacitou dvou odstavených vlaků nejmenší, ale důležitá pro zhuštění dopravy na modulišti. Po projetí odbočkou vlak přejede modul s nadjezdem státní silnice a dostane se do stanice Ruda nad Vařejkou, která je největším nádražím moduliště. Stanice je až na výjimky nově vybavena budovami dle skutečných předloh a funkčními návěstidly. Letošní výstavu opět doznala dalších změn blížící se k finální podobě. Byly dokončeny a napatinovány budovy sýpky, vodárny a dokončeny uhelné sklady. Ze stanice hlavní trať pokračuje přes modul s přejezdem do nové, podstatně kapacitnější odstavné smyčky Michalovce v Čechách. Tato smyčka je otevřená a přístupná obsluze bez krajiny a slouží zároveň pro výměny souprav a jejich odkládání. Ze stanice Ruda nad Vařejkou zároveň odbočuje trať do Komňátek a do lomu. Na trati do Komňátek jsou funkční mechanické závory, které se zavírají jízdou vlaku automaticky, trať pokračuje přes kamenný viadukt a dále přes řeku do tunelu a po jeho vyjetí, vlak vjede na modul s funkčním přejezdem s blikači a bývalým závorářským stanovištěm a strážním domkem. Po té vlak vjede do stanice Komňátka, z které vlaky vjíždí do skryté smyčky. Před portálem tunelu ještě odbočuje vlečka do kamenolomu. Na kolejišti postupně probíhá výměna molitanových posypů za statickou trávu a foliáže. Probíhá též zalesňování stromky vyráběnými svépomocí. Stavby na kolejišti jsou buď vlastní výroby, nebo od KB model. Délka kolejí na kolejišti od jedné smyčky do druhé je 34 m. Provoz na tomto kolejiště se v průběhu víkendů výstavy měnil a postupně tak docházelo k obměně vlakových souprav od provozu IV. epochy až po současnost. Bylo zde možné zpozorovat soupravy tažené modely lokomotivy řad M 152.0 (810), M 286.0 (850), dále pak stroje T458.1 (721), T 478.1,2,3,4 (751, 751.3, 753, 754) a řada T 679.1 (781). Převažovaly výrobky firem MTB, Roco a Kuehn.
Dále zde mohli návštěvníci shlédnout kolejiště ve velikosti N, měřítko 1:160. Soukromé analogové kolejiště Aleše Rotrekla v měřítku 1:160 znázorňuje provoz na ČSD (Československé státní dráhy) v letech 1975 – 1985 (epocha III, IV). Motiv kolejiště znázorňuje provoz na trati v podhůří, kde není nouze o tunely a mosty, též o stoupání a klesání tratě. Na trati se nachází vrcholová stanice Malšov a stanice Ouklice s výtopnou pro postrkové a přípřežní lokomotivy pomáhající těžkým nákladním vlakům do vrcholové stanice Malšov. Ve stanici Ouklice najdete funkční mechanická návěstidla odjezdová i seřaďovací. U výtopny, která slouží pro přípřežní a postrkové stroje, lze najít popelové jámy, vodní jeřáby a uhelný výtah. Pro začínající motorový provoz je zde zbrojení naftou. Za zhlavím na pravé straně se za výtopnou nachází silniční přejezd s funkčními blikači a ocelový most. Po jeho překonání vlak vjede do tunelové smyčky a po výjezdu z tunelu se ocitá pod mostem. Za chvíli mizí v dalším tunelu, který slouží jako skryté nádraží se dvěma kolejemi pro každý směr. Po výjezdu z tunelu se vlak protisměrnými oblouky dostává do vrcholové stanice Malšov. Zde můžeme opět vidět funkční mechanická návěstidla a předvěstí, včetně vjezdových dvouramenných návěstidel, které navíc doplňují mechanické závory. Po odjezdu ze stanice Malšov vlak pomalu sjíždí k tunelu, kterým se dostává na levé zhlaví stanice Ouklice. Stoupání a klesání tratě bylo tvořeno tak, aby i dlouhé nákladní vlaky bez problémů zvládaly vyjet ze stanice Ouklice přes kryté nádraží až do vrcholové stanice Malšov. Provoz zajišťují většinou motorové vozy a lokomotivy řad M 240.0, M 262.0, M 286.1 vlastní stavby, dále pak stroje T458.1 (721), T 478.1,2,3,4 (751, 751.3, 753, 754) výrobce MTB bez jakýchkoli závad.
Největší nákladní zátěž zvládly lokomotivy T 679.1 Fleischmann a T 669.0 vlastní výroby. Za ně občas zaskočila dosluhující parní lokomotivy řady 556.0 a 555. 0. Celé kolejiště včetně provozovaných vozidel je napatinováno. Kolejiště je před rekonstrukcí a částečným rozšířením, a tak s největší pravděpodobností bylo naposledy vystavováno před veřejností. Jako bonus byl ke kolejišti připojen modul s motivem nákladního nádraží. Zde mohli návštěvníci vidět areál vápenky s vlečkou, dále všeobecné nakládkové a vykládkové koleje, areál uhelných skladů a také překladiště vozů Culemeyer – nakládání železničních vozů na silniční podvalníky. Vše vkusně doplněno doplňky a detaily.
Ve vitrínách byly k vidění většinou rukodělné modely chrudimských modelářů a to ve všech třech velikostech a zpracované buď z leptů nebo z odlitků. Zároveň došlo k rozšíření o vitríny s továrními modely evropských železnic a železnic z USA. Na nástěnkách návštěvníci mohli porovnat proměny železnice v okolí Chrudimi. Dále zde našli i něco z historie železničního modelářství na Chrudimsku.
O výstavu byl obrovský zájem jak od modelářů z celé republiky, ale i ze zahraničí, dále pak hlavně od laické veřejnosti, přičemž mnozí neváhali vážit cestu i ze vzdálených míst naší republiky. Kladné hodnocení je pro modeláře vždy motorem a motivací pro další budování a tak se za dva roky budou moct návštěvníci těšit i na něco nového.