Ve dnech 22. 1. až 31. 1. 2016 uspořádali železniční modeláři z Chrudimi další ze svých tradičních výstav, konaných vždy jedenkrát za dva roky. Návštěvníci výstavy mohli obdivovat jak vystavená kolejiště tří modelových velikostí, tak vitríny s modely převážně zhotovenými chrudimskými modeláři. Tématu výstavy odpovídala také výstava fotografií, kterou doplňovaly i exponáty – píst z motoru lokomotivy řady T 478.1, 2., výstražník z přejezdu a trpasličí návěstidlo, kde si mohli ti nejmenší návštěvníci sami rozezvonit a rozblikat světla přejezdu a rozsvítit návěstidlo na zelenou. Představeny byly také nové klubové i soukromé moduly kolejiště ve velikosti H0, stejně jako nové traťové moduly s odbočnou stanicí ve velikosti TT a soukromé kolejiště ve velikosti N Aleše Rotrekla.
Divadlo Karla Pippicha v Chrudimi, jehož výstavní sál je tradičním místem konání výstav chrudimských modelářů, opět po dvou letech nabídlo akci, na nichž je očekávána návštěva většího počtu diváků. Laická, ale i odborná modelářská veřejnost tuto výstavu netrpělivě očekávala a to především po představení chrudimských modulů ve velikosti HO na mezinárodním setkání FREMO v Hluku na podzim roku 2015. Výstavní akce tvoří vrchol a zhodnocení náročné pracovní činnosti, která probíhá v mezičase a kontinuálně již řadu let. Letošní výstava nabídla divákům pohled na dvě modulová kolejíště, jejichž části – moduly vytváří dohromady 13 členů. Na obou modulových kolejištích mohli návštěvníci výstavy vidět nové moduly a moduly od poslední výstavy dokončené. Na kolejiště HO byly pro výstavu krajinově dokončené obloukové moduly, které umožnily prodloužit kolejiště na maximum (41 m) dané možnostem výstavního sálu. Byly zde prezentovány tři nové moduly FISAIC – Junior modul, které vytvářely děti od 10 – 13 let. Na modulech je vždy postaven model strážního domku z jednotné laserované stavebnice a okolí domku je ponecháno na fantazii dětí. U každého ze strážních domků tak můžeme vidět zajímavá a vkusná dioramata. Modul se zastávkou Málkovice – Transporta vytvořil náš 16-ti letý člen. Předlohou mu sloužila skutečná zastávka Chrudim – zastávka sousedící s dříve světoznámým podnikem Transporta.
Sestava kolejiště ve velikosti HO
Základem sestavy bylo klubové kolejiště HO tvaru písmene L. Základ klubového kolejiště tvoří odbočná stanice s pracovním názvem Zitkovany s pěti dopravními kolejemi a jednou kolejí manipulační, odbočující u výpravní budovy ke skladišti. Na protější straně stanice je u zhlaví situována výtopna s jedním stáním pro lokomotivu a vedle výtopny se nacházejí ještě dvě kusé koleje na odstavování lokomotiv. Její předloha je v Rokytnici v Orlických horách. Stanice je na levém zhlaví osazena u každé dopravní koleje světelným návěstidlem a na pravém zhlaví skupinovým mechanickým návěstidlem. Tato stanice je výchozí pro vedlejší trať, která je ukončena na hraně kolejiště s možností připojení modulů. Délka staničních kolejí umožňuje provoz, křižování a případné předjíždění vlaků reálné délky, např. s 8 osobními vozy či s 20 vozy nákladními. Obohacením provozu může být zcela jistě posun, protože ze stanice vychází i krátká jednokolejná vlečka do obilného sila. Tato stanice leží na jednokolejné trati, mezi dvěmi vratnými smyčkami. Trať mezi vratnými smyčkami vede přes dva ocelové mosty a prochází jedním spirálovitým tunelem. Odstavné nádraží dolní smyčky je tvořeno čtyřmi dopravními kolejemi. Odstavné nádraží horní smyčky s názvem Lubiny je taktéž tvořeno čtyřmi dopravními kolejemi a třemi kusými pro odstavování krátkých vlakových souprav. Dolní smyčka je ponechána jako částečně viditelná. Horní smyčka je odkryta celá a je osazena stavebními objekty podle skutečné předlohy ze stanice Praha – Vršovice. Pravidelný návštěvník výstav jistě postřehl velký pokrok v podobě téměř dokončené krajiny na modulech smyčky a zároveň dokončeného zákoutí v místě obilného sila a zhlaví stanice, kde vyrostl hustý smíšený les opticky oddělující nádraží a trať vedoucí do dolní smyčky. Délka klubového kolejiště s vratnými smyčkami je 34 m.Ze stanice Zitkovany odbočuje vedlejší trať, která v souběhu s tratí do dolní smyčky vytváří falešnou dvoukolejku až na hranu modulu, kde je ukončena a je tak možné na klubové kolejiště napojit modulové sestavy tratě a dalších stanic. Po prodloužení trati několika moduly a zvláště moduly s tratí v oblouku tak vlak ze stanice Zitkovany mine v pravotočivém oblouku strážní domek s přejezdem přes trať, skalním zářezem a krátkým rovným úsekem mine strážní domek na žákovském modulu a levotočivým obloukem objede kostel sv. Marka jehož předloha je v Markovicích u Chrudimi. Ten je postaven na kopci nad tratí a současně nejvyšším místem na kolejišti a vkusně doplňuje okolí tratě. Přes zastávku Málkovice – Transporta se vlak přes malý ocelový mostek dostává na dohled k vjezdovému návěstidlu stanice Medlešice. Do ní vjíždí po přejetí svařovaného ocelového mostu nad řekou. Medlešice je typická nácestná stanice zabezpečená na obou zhlavích mechanickými návěstidly. Stanice je nově rozšířena o vložený modul s kolejovou spojkou a odbočením do dvoukolejné vlečky Benzina. Díky těmto úpravám má stanice tři dopravními koleje a jednu kolej manipulační se skladištěm a zpevněnou plochou. Stanice má rovněž detailně zpracované okolí. Z Medlešic se vlak dostane po průjezdu dalšího žákovského modulu se strážním domkem ke dvojici obloukových modulů znázorňující vedení trati v zářezu s kamenným mostem nad tratí, jehož skutečná předloha je na chrudimské lokálce vedoucí směrem na Moravany. Po projetí se vlak dostává do zastávky Vrkočice, kde odbočuje z trati vlečka do podniku ACHP zpracovávajícího zemědělská hnojiva dováženého po železnici. Zastávka funguje i jako hláska a na kolejišti vlečky funguje posun lokomotivou místního vlečkaře. Zastávka s vlečkou je zpracována jako dva k sobě náležející moduly a měly na výstavě úspěšnou premiéru. Zpestřujícím detailem dvojmodulu je i scéna řezačky sekající jetel v těsné blízkosti náspu tratě. Odtud se levotočivým obloukem se strážním domkem dostaneme do další stanice, kterou je precizně zhotovená stanice dle skutečné předlohy – Chrudim město. Tento modul představuje stanici se třemi dopravními kolejemi, s depem s budovou hrázděné stavby o dvou stáních a se dvěma odstavnými kolejemi. Následující traťový úsek je přímá trať, situovaná v mírném oboustranném zářezu, odpovídajícím rovněž skutečnému terénu v okolí stanice Chrudim město. Tento úsek byl rovněž doplněn modulem se strážním domkem našeho mladšího člena a sestavou modulů dle doporučení organizace FISAIC opět vycházejících ze skutečné předlohy chrudimských lokálek, tentokrát tratě směřujících do Heřmanova Městce. Modulová sestava je zakončena vratnou smyčkou, v jejímž středu je umístěno velké lokomotivní depo s uhelnou skládkou, zbrojením palivy, pískem a mazivy, točnou a půlkruhovou remízou o 11 stáních. Tento modul ještě není zcela dokončen. Na trati je použito kolejivo Tillig Elite, ve smyčce Lubiny pak kolejivo Piko A-Gleis a v koncové smyčce s depem částečně i kolejivo Roco. Provoz probíhá podle grafikonu a výpravčí se v jednotlivých stanicích dorozumívají telefonicky. Příroda je vytvořena z materiálů Noch, Heki, Polák, Model Scene i vlastní výroby; stavby jsou ve většině případech vlastní konstrukce, anebo ze sortimentu firmy KB model, často vytvořených právě pro tento účel a ve spolupráci s klubem. Upravená sýpka je od firmy Šikulové. Řízení lokomotiv v obou částech bylo digitální u výměn v klubové části tj. stanice Zitkovany a obě smyčky jsou řízeny analogově. V obou smyčkách vjezdová výhybka je stále postavena na vjezd a při výjezdu dojde k přestavení pomocí lokomotiv a vozů, návrat zajišťuje pružina. Ostatní výhybky na vjezdech jsou ovládána přestavníky Conrad. Na výjezdu jsou výhybky volné. Na obou smyčkách je osazen smyčkový modul pro převracení napětí, který je řešen optickým snímačem. V Zitkovanech výměny výhybek řeší přestavníky Conrad, kdy zhlaví směrem k horní smyčce je ovládání z pultu pomocí přepínačů. Na tomto je také osazeno sloučené odjezdové návěstidlo ovládané servem, které je řízeno servopohonem SP 2×1. Zhlaví směrem k Medlešicím a spodní smyčce je řízeno z pultu pomocí tlačítek, která volí vlakové cesty naprogramované v modulu Zhlavík. Na tomto zhlaví jsou osazena odjezdová a vjezdová světelná návěstidla ruského typu a řídící modul Zhlavík. Stanice Medlešice a Chrudim město jsou plně digitalizované, je možné zvolit jak ovládání pomocí notebooku s příslušným SW, tak pomocí lokálních ovládacích pultů s digitálním rozhraním. Na výstavě byly použity obě možnosti zároveň, přednostně s ovládáním pomocí ovládacích pultů místní obsluhou. Ve stanicích jsou použity dekodéry příslušenství v kombinaci se servy pro ovládání výhybek a výkolejky, návěstidla a závory jsou prozatím s původním pohonem od firmy Viessmann. Depo je možné ovládat pouze pomocí počítače, včetně digitalizované točny. Výhybky v depu byly původně osazeny přestavníky Conrad, část však již byla právě pro výstavu kvůli spolehlivosti nahrazena přestavníky MTB, které k naší plné spokojenosti fungovaly bezvadně. Depo pak slouží zároveň jako smyčka se šesti průjezdnými odstavnými kolejemi a několika dalšími kusými. Jelikož obě stanice na lokální trati i depo disponují snímačemi obsazení úseků ve všech kolejích včetně volných pozic pro návazné úseky, bylo možné celou vedlejší trať převést do počítače a provoz tak sledovat a řídit i na dálku. Vystavené kolejiště H0 bylo ovládané pomocí ovladačů – Multimyší od firmy Roco, srdcem pak byla centrála Z21 doplněná boostery. V každé stanici byly pro obsluhu k dispozici dva až tři ovladače. Vzhledem k množství lokomotiv na kolejích nebyla používána knihovna v ovladačích, volby lokomotiv byly prováděny přímým zadáváním jejich adres. Alternativní řízení lokomotiv pak předváděli především naši mladší členové pomocí tabletů a mobilních telefonů, což jim právě centrála Z21 společně s WI-FI umožňovala. Řízení příslušenství (výhybek, návěstidel) a zpětné vazby na celé vedlejší trati bylo provedeno pomocí samostatného digitálního okruhu s centrálou LZV100 s připojením k řídícímu PC. Modul vlečky podniku ACHP je ovládán z pultu. Na výměny výhybek jsou osazeny přestavníky MTB. U chráněného přejezdu blikači je ovládání řešeno pomocí modulu PR3B spouštěného optosnímači osazených mezi pražci v kolejích a tlačítkem ze stanice Medlešice. Na kolejišti bylo v provozu přibližně 20 vlakových souprav a dalších asi 20 samostatných lokomotiv pro potřeby posunu a výměny hnacích vozidel na soupravách. Pro domluvu mezi výpravčími jednotlivých stanic byla vytvořena telefonní linka, kde probíhala nabídka a přijetí vlaků. Vlak při projetí kolejiště z depa celým modulištěm až do horní smyčky a zpět ujel 87 m. Provoz na výstavě byl v režii trakce motorové, epochy IV a V: modely lokomotiv 721 (T 458.1), 730 (T 457.0), 770 (T 669.0), 749/751 (T 478.1, až 10 strojů) a 750/753/754 (T 478.3,4, 6 strojů) doplňoval motorový vůz 853 (M 296.1) s přípojným vozem 053 (Baim) nebo 830 (M 262.1). Občas se na něktrém z vlaků vyskytla parní lokomotiva ř. 464.0 nebo ř. 555.1. Téměř všechny provozní modely byly osazeny zvukovými dekodéry a tak v průběhu výstavy nebyla nouze o houkání, troubení a zvláště pak u šestiválcových motorů ČKD K 6 S 310 DR o charakteristické chrochtání, pro které jsou tyto skutečné lokomotivy známé i za hranicemi dřívějšího Československa.
Kolejiště ve velikosti TT
Klubové modulové kolejiště v měřítku 1 : 120 představuje jednokolejnou regionální trať s motorovým a parním provozem známým na tratích ČSD, ČD (epocha III, IV, V.). Na jedné straně kolejiště je instalována dvoukolejná smyčka Bedrovka s kolejemi viditelnými v plné délce. Vlak po odjezdu ze smyčky přejede ocelový most přes řeku a hned se vnoří do tunelu. Po projetí tunelu vyjede vlak na modul s přejezdem s bývalým závorářským stanovištěm a strážním domkem. Pokračuje do levotočivého oblouku, kde si mohl pozorný návštěvník všimnout sádrového odlitku kapličky, který je ve svahu pod tratí. Po projetí oblouku vlak vjede do největší a ústřední stanice Ruda nad Vařejkou. Stanice je ve výstavbě a v budoucnu se počítá s napojením lokálky. Před výstavou byly ve stanici vybudovány nástupiště a v depu točna. Zároveň byly dokončeny opěrné zdi, silniční nadjezd a v základu vymodelován reliéf terénu. Za stanicí Ruda nad Vařejkou trať na konci rovného úseku přetne silnici, na které jsou umístěny mechanické závory a v její blízkosti model strážního domku. Následuje stanice Komňátka, tříkolejná stanice z které vlaky vjíždí do skryté smyčky. Před portálem tunelu ještě odbočuje vlečka do kamenolomu. Na kolejišti postupně probíhá výměna molitanových posypů za statickou trávu a foliáže. Probíhá též zalesňování stromky vyráběnými svépomocí. Stavby na kolejišti jsou buď vlastní výroby nebo od KB model. Délka kolejí na kolejišti od jedné smyčky do druhé je 22 m. I zde byl provoz zpestřen grafikonem, v provozu bylo nasazeno 11 souprav. Ovládání kolejiště je řízeno digitálně komplexně. Vratná smyčka Lom je koncipována jako skryté nádraží pro odstavení pěti souprav. Řízení je digitální z pultu, na kterém je signalizováno obsazení jednotlivých úseku včetně vjezdového. Zastavování souprav v jednotlivých úsecích řeší systém ABC a je zde také osazen smyčkový modul pro převracení napětí, který je řešen optickým snímačem. Na jednom modulu jsou umístěny funkční mechanické závory s předzváněčem. Stahování a zvedání závor řeší letecká serva, která řídí servo pohon SP 2×1 a je ovládáno modulem signalizace železničního přejezdu PR3B a optickými snímači. Stanice Ruda nad Vařejkou je řízena digitálně z pultu, výhybky jsou ovládány pomocí leteckých serv, pohony SP 2×1 s DCC dekodérem. Točna v depu je ovládána analogově pomocí přibaleného ovladače. Smyčka Bedrovka je také řízena digitálně z pultu. Vjezd do smyčky je řešen automatickým stavěním vjezdové výhybky a ta také řeší přepínání polarity. Zastavováni je automatické. Při výstavě byla modulovka TT napájena dvěma zesilovači a centrálou Z21. Ovládání lokomotiv zajišťovaly 4x ROCO myši.
Kolejiště ve velikosti N
Soukromé anologové kolejiště Aleše Rotrekla v měřítku 1:160 znázorňuje provoz na ČSD (Československé státní dráhy) v letech 1975 – 1985 (epocha III, IV). Motiv kolejiště znázorňuje provoz na trati v podhůří, kde není nouze o tunely a mosty, též o stoupání a klesání tratě. Na trati se nachází vrcholová stanice Malšov a stanice Ouklice s výtopnou pro postrkové a přípřežní lokomotivy pomáhající těžkým nákladním vlakům do vrcholové stanice Malšov Ve stanici Ouklice najdete funkční návěstidla odjezdová i seřaďovací. Vpravo vedle nádraží se nachází rozsáhlé skladiště. U výtopny, která slouží pro přípřežní a postrkové stroje lze najít popelové jámy, vodní jeřáby a uhelný výtah. Pro začínající motorový provoz je zde zbrojení naftou. Za zhlavím na pravé straně se za výtopnou nachází silniční přejezd s funkčními blikači a ocelový most. Po jeho překonání vlak vjede do tunelové smyčky a po výjezdu s tunelu se ocitá pod mostem. Za chvíli mizí v dalším tunelu, který slouží jako skryté nádraží se dvěma kolejemi pro každý směr. Po výjezdu z tunelu se vlak protisměrnými oblouky dostává do vrcholové stanice Malšov. Zde můžeme vidět funkční návěstidla a předvěstí, včetně vjezdových dvouramenných návěstidel, které navíc doplňují mechanické závory. Po odjezdu ze stanice Malšov vlak pomalu sjíždí k tunelu, kterým se dostává na levé zhlaví stanice Ouklice. Stoupání a klesání tratě bylo tvořeno tak, aby i dlouhé nákladní vlaky bez problémů zvládaly vyjet ze stanice Ouklice přes kryté nádraží až do vrcholové stanice Malšov. Provoz zajišťovaly většinou motorové stroje řad T 478.1,2,3, (751, 751.3, 753) dále motorový vůz M 296.1 (853) a motorové lokomotivy T 679.1 (781). Za ně občas zaskočila dosluhující parní lokomotiva řady 556.0. Parní lokomotiva je ruční prací otce autora kolejiště z plechu na továrním pojezdu (Roco). Ostatní modely parních lokomotiv a historických osobních vozů vyrobených z leptů z dílny Bedřicha Rotrekla byly k vidění ve vitríně (354.1, 399.0, 434.2, 456.0, 464.0, 477.0, 475.1, 524.1, 555.1 a 556). Motorové lokomotivy a vozy jsou odlitky p. Číže na taktéž továrních pojezdech (Piko, Mehano). Novinkou byl provoz lokomotivy ř. T 679.1006 od fy Fleischmann, která za dobu výstavy najezdila okolo 5 kilometrů bez zjevného opotřebení. Obdivuhodné je i to, že po 40 letech od výroby jsou podobné výkony schopné zvládnout pojezdy lokomotiv s motorky PIKO N. Propracovaná krajina je posypaná molitanovými posypy, doplněné foliážemi, vše od pana Poláka. Doplněno je to stromečky vlastní výroby. Skály jsou odlévány ze sádry do formy od Woodland scenic. Kolejivo je od firmy Peco a Roco. Většinu staveb si autor kolejiště postavil z papíru nebo upravených stavebnic. Celé kolejiště včetně provozovaných vozidel je napatinováno.
Příprava výstavy
Celková fota z přístupných dní
Ostatní fotografie
