Pandemie COVID-19 také zkomplikovala život mnoha modelářům mimo jiné i tím, že došlo ke zrušení několika společných modelářských akcí. Toto neminulo ani nás a tak tradiční pořádání velké výstavy pro veřejnost v chrudimském divadle (vždy v sudém roce) a naší malou výstavu v obci Kočí jsme museli odložit minimálně o 1 rok. A když už se zdálo, že se modeláři na podzim dočkají velkého ježdění, tak plánovaná akce v Hluku byla na poslední chvíli zrušena. Dohodli jsme se tedy, že jako náhradu této akce a vlastně i odložení akce Kočí ze zimy 2021 uspořádáme vlastní ježdění. Ideálně byl vybrán termín kolem svátku 17. listopadu, když už je venku ošklivo a blázinec okolo Vánoc není v plném proudu. Z důvodu, že nikdo nemůže dopředu tušit, jak vše kvůli různým proticovidovým opatřením může dopadnout, jsme se dohodli, že akce bude pouze za účasti našich vlastních modulů s minimem pozvaných hostů. Vše jsme tedy připravili vlastními silami. K sestavě moduliště byly využity téměř všechny naše moduly a nově obohaceny o novou stanicí Alojzov ve zkrácené verzi. Autor stanice aspoň mohl provést zátěžový test před dalšími pracemi a před ostrým provozem v jiném než domácím prostředí. Do layoutu byla nově zařazena klubová část a to stanice Zitkovany s oběma skrytými stanicemi Horní a Dolní Lubiny. Tři šturcové (koncové)koleje v Horních Lubinách byly dočasně využity jako prostor vlečky závodu Prefa s využitím pro manipulaci s vozy.
Jak je u nás tradicí, tak k ovládání vlaků posloužily ovladače Multimaus ROCO, kdy mohli strojvůdci vlaků ovládat své stroje bezdrátově. Ve stanicích měly obsluhy (výpravčí) k dispozici pevný červený ovladač s přiděleným strojem k posunu. Provoz nebyl nijak rozdělen na hlavní a vedlejší tratě. Vše bylo postavené tak, aby byl provoz pestrý a zajímavý a zajezdili jsme si. Byl vytvořen grafikon vlakové dopravy (GVD) a jednotlivé turnusy strojvedoucích s různými kategoriemi vlaků. Jezdilo se ve zkráceném modelovém čase dle GVD od 6 – 18 hod. Odjetí vlaků dle GVD tak trvalo okolo čtyř hodin skutečného času. Celkem jsme takto odjeli deset grafikonů. Turnus v osobní dopravě byl sestaven z jedné velké soupravy rychlíku, velkého osobního vlaku a velké soupravy spěšného vlaku. Velkou soupravou nazýváme soupravu klasických osobních vozů s motorovou lokomotivou. Doplněno třemi soupravami motorových vlaků jezdících na vlacích s ostrými obraty v koncových stanicích. Motorové vlaky byly původně uvažovány jako sólo motorové vozy bez nutnosti objíždění. Jenže se tolik provozních motorových vozů nesešlo a tak jako ve skutečnosti v dřívějších dobách, kdy byl ještě dostatek velkých dieselových lokomotiv, bylo nutné v depech vytvářet různé náhrady turnusových strojů. Tak se často stávalo, že v jeden moment bylo v provozu více náhrad než samotných motorových vozů. S tím spojený problém objíždění vozů ve stanicích obsluhy zdatně vyřešili, ale malá zpoždění nebyla výjimkou. Prostě tak, jak to ve skutečnosti bývá. Nákladní provoz byl trochu zjednodušený. Objednávky byly téměř všechny obratové a proto bylo minimum volných vozů. Barvy skrytých nádraží byly rozděleny na hnědou a černou pro Hrochův Týnec, modrá Horní Lubiny, žlutá a zelená Dolní Lubiny a červená a oranžová Bítovany. Centrální stanice všeho nákladního dění byla skrytá stanice Hrochův Týnec. Zde vznikaly relace Hrochův Týnec – Bítovany se zátěží pro stanici Alojzov, zastávku Vrkočice s vlečkou podniku Zemědělské zásobování a nákup, samotné Bítovany a barvu červenou a oranžovou. Další relace byla Hrochův Týnec – Dolní Lubiny s barvou zelenou a žlutou. Pn (průběžné nákladní) vlaky této relace se projely nejdelším úsekem modulištěm přes Medlešice a Chrudim město směr Zitkovany, Horní Lubiny projely na horní smyčce a zpět přes Zitkovany pokračovali do dolního ,,skryťáku“ Dolní Lubiny. Poslední dálková relace byla Hrochův Týnec – Horní Lubiny se zátěží barvy modré. Na konci vlaku vždy zařazená zátěž pro Zitkovany a vlečku Prefa Horní Lubiny. Z Hrochova Týnce ještě vyjížděl vlak Mn (manipulační nákladní) s vozy pro stanice Medlešice, Chrudim město a nákladiště Úhřetice s vlečkou do cihelny. Jelikož se vozy v Horních a Dolních Lubinách neřadily, karty objednávek se pouze otáčely a tak byly vytvořeny dva páry Pn vlaků, aby se vozy hned nevracely zpět, ale měly doběh až na druhém vlaku. Velice pěkným zpestřením byl nákladní turnus s relací Horní Lubiny modrá. Vlak měl totiž na konci zátěž pro Zitkovany a Prefu Horní Lubiny. Tato zátěž se v Zitkovanech odvěšovala, strojvůdce s vlakem pokračoval do Horních Lubin, kde soupravu odstavil. Poté se přesunul do Zitkovan, z místního depa vytáhl stroj na Mn vlak. Ten rozřadil zátěž pro samotné Zitkovany a odjel na vlečku Prefy v Horních Lubinách, kde obsluhoval tři kusé koleje. Když na vlečce vyměnil zátěž, vrátil se zpět do Zitkovan, kde ještě provedl obsluhu nakládacího místa a vlečky do sila a vše odstavil na dopravní kolej. Stroj odstavil zpět do místního depa a následně přešel do Horních Lubin, vzal párový Pn vlak ze zátěží už z modré (otočené karty na vozech), dojel do Zitkovan, přivěsil místní připravenou zátěž k odvozu a pokračoval dále do Hrochova Týnce. Při provozu nesměla chybět ani poštovní raketa Rn (rychlý nákladní), která různě po layoutu odstavovala a následně přivěšovala vozy na přepravu spěšnin. Stejně tak jsme se neochudili ani o dvojici vlaků kategorie Nex (nákladní expres), které jezdily jen podle potřeby, zpravidla podle toho, zda nás bylo k ježdění dostatek a také Vrkočický expres. To byl ucelený vlak s hnojivem, který z Dolních Lubin přes Zitkovany dojel do Chrudimi, kde soupravu objel, a odjel přes Alojzov do Bítovan. Zde se rozdělil na dvě části a sunul vždy ½ vlaku na vlečku do Vrkočic. Bylo nutné mít v turnusu celkem 4 lokomotivy na Mn vlaky (řada 721, 742, 743, 771), 11 loko na Pn vlaky a vlaky Nex (řada 751, 753, 781), 3 motorové vozy (810, 820, 842) a 4 lokomotivy pro vlaky osobní, spěšný, rychlík a raketu (řada 749, 753, 754). Díky domácím bohatým sbírkám nebyl vůbec problém poskládat turnusové stroje a jejich zálohy z pěkných, patinovaných strojů autenticky odrážejících stav skutečných předloh, dnes ve většině případů už dávno neexistujících. Stejně tak i provoz různě upravovaných osobních i nákladních vozů dodával všemu ten správný provozní život a úplně jiný rozměr, než se kterým se bohužel můžeme setkat na velkých setkáních, kde plno modelářů vytahuje svoje „krabičkové“ modely a s blaženým pocitem, že se aspoň někde projedou, cpou tyto modely na prestižní vlaky. Toto je pochopitelně v pořádku, ale nám už toto moc nestačí a zbytečně to deklasuje pocit ze samotného hraní si na skutečnou dráhu.
Bohužel zákeřný virus se nevyhnul ani nám a někteří členové na poslední chvíli museli buď jen do karantény nebo rovnou do postele. Díky tomu jsme nejprve upustili od obsluhy Medlešic, následně jsme ušetřili i výpravčího v Alojzově a nakonec jezdili tak, že jakýkoliv volný strojvůdce po dojetí vlaku, vzal jiný vlak z jiného turnusu, co byl zrovna potřeba odjet a takto to fungovalo až do samotného konce. Jezdili jsme nakonec od středy od rána do sobotního večera prakticky pouze s přestávkami na jídlo. Pití se doplňovalo rovnou z baru za provozu a pauzy na kávu doplněné o sladké dobroty od našich milovaných nejbližších se hltaly v mezičasech nebo při přebíhání mezi jednotlivými výkony. A proto jsme i ojedinělé návštěvy hned zapojili do provozu a v jednom případě i s vlastním strojem. Však, kdo by nechtěl mít na svém kolejišti Štokra, parní lokomotivu 556.0. Ale zajezdili jsme si perfektně a na čas se vrátili do doby, kdy dráha byla opravdovou dráhou.
Plánek a síť moduliště v Kočí
GVD pro hlavní trať
GVD pro magistrálu
GVD pro lokálku
Fotografie ze setkání
