V této kapitole budu popisovat práce na krajině na celém kolejišti. Víceméně asi veškeré pokračující práce.
1.6.2011
Jelikož jsem si prodělal pár pracovních návštěv ve žďáru, tak jsem nevydržel a pustil se do tvorby kopců doma. Ikdyž mám nejvíce připravenou část kolejiště u výlezu na půdu, kde jsou už zalepeny portály tunelů, nakonec jsem začal tvořit na opačné straně. Jednak jsem chtěl vidět jak bude asi vypadat kopec, který jsem si v duchu představoval a jednak je toto místo dobře přístupné a není zde tolik kolejí a tolik umělých staveb. Také chci na tomto kousku zkoušet nové technologie, které jsou výrazně odlišné od doby, kdy jsem dělal svoje poslední krajinářské výtvory.
Pro mne standardně používám jako nosnou část králikářské pletivo, kterým provlékám pásky novinového papíru, aby se následná vrstva neodlepovala a nedeformovala základní kresbu. Poté lepím Duvilaxem vrstvy kuchyňských utěrek. Jen v místech, kde je potřeba trochu přesnosti a jde o malé plochy používám montážní pěnu, která se jen snadno ořízne.
10.8.2011
Dalším místem pro postup krajiny byla opačná část kolejiště. Taková asi nejvíce hračkovitě vypadající část, kde je spousta tunelů, ale jinak to udělat prostě nešlo. Strašně moc chci mosty přes řeku a toto bylo asi nejideálnější místo, jen tam těch mostů bude dost. Z hlavní stanice odbočuje jednokolejka a v místě rozdvojení budou obě tratě přecházet přes řeku a nad tímto místem v úrovni o pár desítek centimetrů výš bude znovu jednokolejka přecházet řeku nazpět. Jen doufám, že vše pečlivě zakryje hojná vegetace a skaliska.
Nejdříve na řadu šla hrubá kostra s pletivem, poté potaženo kuchyňskými utěrkami.
…a následně natřeno základním nátěrem.
Další pro mne velkou neznámou je statika. Zkusil jsem kousek u mostu, abych si to vůbec odzkoušel a začal ladit barvy. Objednal jsem materiál od fy Polák model a pustil se do díla. Nejdříve velké keře, potom okraje, resp. vysoké neudržované trávy a nakonec kousek zelené louky.
16.12.2011
Práce pokračují v místě přejezdu. Postavil jsem strážní domek a závorářské stanoviště. Oboje stavebnice KŽM Praha 3. Trochu napatinoval a nahrubo osadil na kolejiště. Ke strážnímu domku jsem ještě dokoupil pár detailů a vztyčil betonové sloupky na plot. Když už jsem byl v barvení sloupků, tak jsem zároveň trochu dopatinoval betonovou zeď k tunelu a hned vypadá mnohem lépe.
Pokračoval jsem v krajině i na druhé straně kolejiště a snažil se opticky trochu rozdělit tratě v místě otoček a u řeky. A když jsem se na to vrhnul, udělal jsem si radost i drobným detailem ve ztvárnění cesty zhotovené betonovými panely.
19.3.2012
Opět jsem si zkusil něco z krajiny. Přesunul jsem se k mému pokusnému výseku tratě u strážního domku a flokoval, sázel, dolepoval, přestříkával, atd…. Jara se už skutečně nemůžu dočkat. Nejdřív jsem upravil nějaké travní plochy a vysázel pár stromečků z „vlastní“ zahrádky. Nakonec jsem neodolal pokušení a zahrál si trochu s detaily. Starší syn řezal špalky, já jen štípal
20.9.2012
Tak u nás byl na návštěvě Tomáš Samohýl a začal rejpat, že to bude lepší tak a jinak a že by to chtělo tady něco a tuhle zase jinak. Pak si klidně odjede a mě to šrotuje v hlavě. Druhý den se začalo předělávat, ale šlo jen o kosmetické úpravy. Byla provedena přeložka od příhradového mostu k budoucímu tunelu na jednokolejné trati tak, aby jednokolejka byla trochu oddálená od hlavní dvoukolejné tratě a vzniklo více prostoru pro krajinu. Původně uvažovaný ocelový most na úrovni komína vzal za své a byl nahrazen opěrnou zdí. Bude to asi tak lepší. Oblouk se trochu srovnal a vlezl i na ocelový most, ale to tak bývá i ve skutečnosti. Pak už jen pletivo, utěrky, hlína a flokování….
10.12.2012
Pokračujeme na krajině u zkosení. Základní tvar kopce za silem, usazení silničního mostu a silnice.
Dosázení lesa u mostů a trochu keříků a kytiček u strážního domku.
30.1.2013
Dokončení krajiny nad silem a nad tunelem. Les standardně z merlíku a listí Noch. Solitérní stromy jsou od p. Bezuchy. Použil jsem i kousek foliáže od Poláka a od Model Scene.
10.10.2014
Další postup krajiny na kolejišti. Skoro rok jsem pracoval na modulech, o kterých přidám v budoucna samostatnou aktualizaci a po modulovém setkání v Hluku v září jsem se zase konečně pustil do krajiny doma na kolejišti. Absence domácího provozu už také byla nezanedbatelná a hlasy potomstva hlasitější a hlasitější. Jenže než zase jezdit, tak jsem chtěl něco dodělat a dotáhnout zase o kousek dále. Chci co nejdříve dokončit část kolejiště na straně komína a v tom mi bránilo zakrytí skrytého nádraží „C“. Nakonec jsem nevydržel a nádraží zakryl. Sice jsem tím v momentě ztratil kontrolu o odstavených soupravách, ale už jsem chtěl dělat. Postup prací je standardní. Pletivo, utěrky, natření, nalepení hlíny a finální podoba krajiny. Oproti předešlému jsem ale udělal dvě podstatné změny. První z nich je, že pletivo je nutné vystříkat montážní pěnou. Důvode je ten, že zapíchané stromky nedrží a padají dolů. Začal jsem používat jehličnany od Romana Bezuchy a dá se říci, že po zapíchnutí do pěny slouží jako výztuž. Takto musím předělat celý kopec nad přejezdem, ale jakmile budou stromky, tak to bude otázka dvou týdnů. Tou druhou změnou je, že krajinu v lese jsem do teď moc neřešil. Ale už díky modulům jsem se přesvědčil, že do lesa je trochu vidět. Takže jsem si hrál s mechem, listím apod., aby to v lese vypadlo jako v lese . Navíc tvar krajiny mezi dvoukolejkou a Mirovicemi je dost strmého rázu a je blíže k očím. To je asi ve stručnosti vše. Zbytek řeknou více fotky. Jelikož došli listnaté stromky, tak není úplně dokončeno zalesnění, ale aspoň je vidět podloží v místě, kde budou stromy.
10.6.2016
Jak jsem avizoval minule, musel jsem předělat kopec u přejezdu. Díky tomu, že tam nebyla pěna tak začali stromy padat dolů a navíc jsem tam ještě nepoužil jehličnany od Romana Bezuchy. Vypadalo by to blbě, kdyby každý les byl jiný. I když používám víceméně stále stejnou techniku a les dělám stále stejný. Když se člověk koukne ven, tak jsou remízky jen jehličnaté, smíšené, jednou borovice a jindy zase smrk. Jenže tady má les působit jako kulisa na oddělení kolejí a lesy ze vzdálenosti několika kilometrů působí stále stejně. Tmavě zelená plocha. Les jsem tedy předělal a pokračoval dále za depem až k lomu. Zakryl jsem si tím výhled do skrytého nádraží a na výjezdy, ale už jsem chtěl zase pokročit. Postup prací stále stejný. Pletivo, pěna, utěrky, duvilax, barva, základ hlína, molitan, flok, listí a hotovo.
25.1.2017
Přes svátky jsem se dokopal udělat něco na kolejišti a teď jsem se dokopal to dát na web. I když jsem řeku plánoval až úplně nakonec, nějak jsem dumal, přemýšlel a nakonec začal tvořit. Vše vlastně bylo způsobeno plánováním vlečky v hlavní stanici a následně úvahami o nějaké té fabrice. A většina fabrik potřebuje k chodu vodu, kterou nějak přivádí do technologie, tak jsem začal uvažovat o nějaké šachtě na čerpadla. Z šachty se stal náhon s rozšířením na šachtu, kde by měli být čerpadla. A když náhon, tak k tomu je potřeba i splav se stavidlem. Takže jsem začal koukat na web, konkrétně na místa, která jsme v létě jeli na lodi a sbíral inspiraci. K tomu vánoční procházka k řece, která je naštěstí kousek a po proudu máme i pěkný splav s náhonem pro mlýn a tak předloha byla jasná. Pak už to vše jen vhodně zapustit do kolejiště, aby to nepůsobilo moc násilně a výsledek je na světě. Základním materiálem styrodur, Ten poté potažený sádrovým tmelem, nahrubo vybroušený, natřený světle šedým balakrylem a napatinovaný vodovkami. Kameny jsou přímo z řeky, voda je od Model Scene. Floky klasika.
Další články: