30.11.2009
Na podzim, kdy začalo být více času a dorazilo kolejivo na hlavní stanici a trať začaly další práce. Nechtělo se mi uklízet modely, co jsem už vytáhnul, tak jsem je zaparkoval za komín a opatrně překryl igelitem. Ten jsem na krajích přepáskoval, aby mi pod něj nelítal prach. Pak jsem musel zrušit provizorní kolejovou spojku mezi skrytými nádražími a začalo se s řezáním dřevotřísky. Vše je snad dobře patrné z fotek. Trať ze skrytého „A“ stoupá před skrytým „B“ a za kovovým rámem se na druhé straně místnosti dostává na úroveň nula. Trať ze skrytého „B“ musí obloukem nadjet „A“čko a stejným způsobem pokračuje na opačné straně. Stoupání jsem nepřekročil 2,5cm/1m. Je to hodně s rezervou, ale při provozu dlouhých souprav je to jistota. Zatím jsem nezaznamenal nějaký problém v tom, že by něco nevyjelo. Dřevotřísku jsem podkládal smrkovými hranoly 2,5 x 3 cm a kotvil na závitové tyče. Krásně se vše štelovalo do potřebné výšky. Zároveň jsem na dřevotřísku nalepil korek a hned položil koleje. Až bych měl položené desky na hlavní stanici, tak by se mi zhoršil přístup, tak jsem toho chtěl využít.
Dalším krokem byla příprava desek pod hlavní stanici. Desky jsou opět dřevotříska na dřevěném roštu ze smrkových hranolů. Ty jsem rovnou šrouboval na kovový rám. Návrh stanice mi dělal Milan Ferdián a já jsem si ho upravil podle své potřeby. Tímto mu za to opakovaně díky. Když jsem sestavil desky s rámem, tak jsem to už nemohl vydržet a aspoň tak na hrubo si poskládal zhlaví z výhybek a kolejí. Výhybky jsou použity Tillig Elite 11° a 9°. Problém byl s angličany, který jsem nakonec použil ROCO 10°. Sice jsem si to v pokojíku už skládal, ale celková délka zhlaví je šílená. Snažil jsem se u nákladních kolejí dodržet délky 3,5 m. Díky tomu se celé nádraží natáhlo na skoro 8 m.
20.12.2009
Celý měsíc jsem dodělával desky jako podklad pod tratí na hlavní stanici a i na dvoukolejce. U dvoukolejky byl trochu problém. U komína bude trať nadjíždět ocelovým mostem jednokolejka, ale to ještě chvíli potrvá. Zatím totiž nemám ještě úplně jasno kudy jednokolejka přesně povede a tak jsem tu dvoukolejku nastřelil tak nějak na hrubo. Je asi víc než pravděpodobné, že ji budu muset jednou přesměrovat. Po deskách jsem nalepoval korek. Mimo stanici jsem pod koleje lepil styrodur tl. 5 mm pro lepší ztvárnění štěrkového lože. Pak následovalo pokládání kolejiva. Koleje nepřibíjím ani nelepím, ale používám na uchycení zbytky pražců. kterými upevňuji koleje. Je to z důvodu, abych neudělal do pražců díry, který mi budou později vadit. Koleje jsem v oblouku klopil, ale opravdu jen nepatrně. Na vnější straně jsem pod kolejnici podložil pásky papíru tl. cca 1 mm. Není to sice moc vidět, ale nechci to přehánět. Musel jsem trochu máknout, protože Ježíšek chystal motorové překvapení a to by mi asi kluci neodpustili, kdyby to ani neměli kde projet. Ve stanici jsem položil aspoň hlavní průjezdné koleje a jen nutné výhybky.
2.4.2010
Hlavní stanice je téměř celá položená. Chybí jen depo, ale to až za hodně dlouho, podle konkrétní dispozice, budov, točny atd. Místo toho, abych zapojoval dráty k nově dodělaným kolejím, tak jsem se pustil do jednokolejné hlavní trati. Na fotkách je vidět výjezd ze stanice. Bude tam malé osové vybočení, jak to bejvá ve skutečnosti a pak obloukem za kopec a do tunelu. V současné době zkouším technologii zdiva do extrudovaného polystyrenu. Tak uvidíme, jak to vše dopadne.
30.1.2013
Modelů mašin je čím dál víc a už je není kam dávat. Kolej nikde volná není, uklízet z kolejiště se mi je nechce, protože by se zničili a tak co jiného než konečně dodělat depo. I když jsem si prostudoval nějakou literaturu a plánoval a kreslil, nakonec jsem se obrátil na kamaráda Aleše Filipa z Letohradu o odbornou konzultaci. Prostoru je relativně hodně, ale velký problém je situace depa v oblouku. Určitě jsem chtěl točnu, nakonec padla volba na tovární Roco. K ní rotundu, ale ještě nevím jestli čtyř nebo pěti místná a určitě i dvoumístnou průjezdnou výtopnu. Pro případné rýpaly upozorním, že depo, stejně jako celý provoz je v časovém období po roce 1992. Tedy uhelné skládky zrušené a celé uzpůsobené motorovému provozu.
11.11.2013
Pokračování na dvoukolejné trati. Horní stanice včetně kopce je téměř hotová a tak se může přejít k lépe přístupným místům. Problém s úsekem dvoukolejné trati, která je polohově nalepená na horní stanici. Výškový rozdíl je dostatečný a tak asi jediným možným řešením jak dvoukolejku oddělit od horní stanice bude skalní stěna a částečně „svislá“ louka a keře. Vzor jsem bral v úseku dvoukolejky v Praze na Podbabě. Dole pod tratí bude částečně viditelná řeka. Základem je opět pletivo, tentokrát vystříkané montážní pěnou. Celé se to zpevnilo a zachoval se potřebný prostor pro skryté nádraží C, které je v meziúrovni. Skály jsou použity ze sádrových odlitků s vyplněním sádry mezi odlitky s následným odsekáváním. Celý skalní masív působí velice masivně, ale po dokončení krajiny věřím, že to trochu ztratí na dominanci. Skála ještě není dokončena. chybí dosypání jemným prachem smíchaným s hlínou a vegetace. Zdivo opět ze styroduru.
12.5.2019
Pokračování prací ve stanici a v depu. Nejprve jsem se pokusil o patinu točny Roco. Vlastní se mi dělat nechtělo a tak jsem použil tovární do firmy Roco. Přijde mi, že je nejdostupnější a nevíce podobná těm co jsou u nás. Celé depo vychází z Letohradu, kde jsem byl čtyři roky na škole. Takže i taková malá vzpomínka. Původně jsem i zamýšlel, že točnu upravím přesně podle té Letohradské a taky jsem chtěl budku točny přesně jako je Letohradská. Kamarád mi ji oměřil a já si jí i nechal vypálit do papíru. Nakonec jsem od toho upustil a nechal původní. Hrozně mi ale vadily ty trčící trny a otvory se západkami u jednotlivých segmentů na kružnici. Musel jsem se definitivně rozhodnout, v jakých místech z točny půjdou koleje. Nacvakal díly s kolejí a zbytek zalepil. Celé jsem to dokytoval a přetřel směsí barvy balakrylu a sádry. Víceméně jsem vycházel z návodů co měl nebo ještě asi má Michal Dalecký na svém webu a dle fotek od Aleše Mullera. Pak celé napatinoval, aby to nepůsobilo tak rušivě.
Další práce následovali v samotném kolejišti hlavní stanice. I když nemám ještě doladěné výhybky, resp. jejich výměny, drátovody apod. tak jsem se pustil do štěrkování. Do prostoru mezi kolejemi ve stanici jsem nalepil korek tl. 2 mm. Tím se vlastně zapustili pražce. Překytoval spoje a natřel pro lepší krytí. Dlouho jsem si lámal hlavu jak udělat peróny. Strašně jsem chtěl perony oboustranné, tvořené z betonových kvádrů vždy střídavě natřené barevně. Takové byly i dřív v Chrudimi a vlastně jednostrannou podobu mám v Mirovicích. Jenže stanice je v oblouku a když v rovné části začnu skládat kameny tak, aby byly proti sobě tak v oblouku se už nepotkám a bude to vypadat strašně srandovně. Takže nakonec jsem zvolil variantu z betonových panelů a ty nízké. Nejdříve z leteckých nosníků podélné nosné hrany a potom na to lepeny betonové panely. S barevnou úpravou jsem si trochu hrál, aby to vypadalo reálně. Chtěl jsem mít u každého druhého natřeny bílou hrany, jenže se toho bojím. Mám strach, že od ruky to určitě neudělám rovně a kdybych to oblepoval, tak se bojím, že strhnu pak patinu nebo barvu na panelech a bude to celé v … Pak ještě bylo nutné všechny kolejnice natřít rzí. To děkuji svému synovi, který se toho ne úplně nadšeně ujal. Jak tohle vše bylo připravené, tak jsem začal štěrkovat. V kolejišti štěrk znělec Poláková HO, v prostoru mezi kolejemi je to také znělec, ale N. V ranžíru to je smíchané s prachem. Fotky bohužel nemám, protože jsem to asi nefotil nebo fotky nemůžu najít. Navíc to je už nějakou delší dobu.
No a na konci minulého roku jsem si řekl, že bych chtěl mít aspoň zaštěrkované depo. Tedy do vánoc 2018. Myslím, že jsem to úplně nestihl, ale dělal jsem to o vánočních svátcích. Postup stejný jako ve stanici. Mezi koleje vlepený korek nebo papír tak, abych zapustil pražce. Ty jsem pak zaštěrkoval jako by to byla nová trať a po vzoru Aleše Mullera zapatlal sádrovým tmelem. Poté různě prosíval prach a zakapával lepidlem.
Zároveň jsem začal řešit pokračování krajiny nad hlavním nádražím. Změnil jsem trochu již hotové zalesnění a nechtěl jsem úplně pokračovat ve zdivu. Zkusil jsem imitaci betonové zdi. Je to teda strašná délka, ale ve skutečnosti to tak bývá a navíc mě nic lepšího nenapadlo. Celé to dát do stromů jsem taky nechtěl, protože by nebylo vůbec vidět na horní stanici a trať, což by bylo trochu škoda. Zeď je dělaná tak, že nalepil karton papíru na základ, což je sololitová deska. Do papíru jsou vyryty skalpelem otřepy po bednění. To jsem několikrát natřel vodou. Tím se voda dostala do spár a ty se zvětšily. Potom jsem to natřel barvou a napatinoval vodovkami.
13.3.2023
Postupnými kroky došlo k dokončení krajiny za hlavním nádražím Olbramovice. Už od samého prvního plánování kolejiště jsem uvažoval, že ve stanici bude vlečka s továrnou. Nijak jsem toto v průběhu stavby dále nerozvíjel a více se tím nezabýval, protože bylo jinde na kolejišti práce dostatek. Doufal jsem, že do doby, než bude potřeba něco tvořit vymyslím ideální námět. Měl jsem jasnou představu, co tam má být, ale stále jsem neměl ten správný motiv. Chtěl jsem fabriku, kde bude moct chodit zboží převážně v krytých vozech. Důvod je ten, že na vozech není úplně znát, zda jsou plné nebo ložené, a tak odpadá problém s viditelnými náklady ve vozech. Dále jsem věděl, že továrna musí být hodně členitá, tedy více objektů. Jednat se mi to takto líbí a plno takových továren je, ale hlavně to bude na kolejišti působit daleko přirozeněji a nevznikne tak ohromný jedem monumentální objekt, který musí být navíc vecpaný mezi dvě tratě a nesmí být dominantou celého kolejiště. Dá se říct, že jsem tápal i několik let. Inspirací pro mne byla šroubárna co mají kluci ve Velkém Meziříčí. Naštěstí opět díky své práce, kdy jezdím po republice křížem krážem jsem koukal kolem sebe a sbíral náměty. Postupně jsem čerpal z hal nějakého podniku ve Frýdku-Místku (je to vidět hned z mostu nad nádražím), pak také budovy Tesly Pardubice, které jsou hned naproti nemocnici a také části budov z papírny v Rudě nad Moravou, které jsou patrné i z googlu ze silnice. No a pochopitelně vlečkový systém co má Tomáš Samohýl na kolejišti vycházející z hal v Hlubočkách. Zde opět podotýkám, že nejlepší motivy jsou všude kolem nás, jen je potřeba se dobře dívat. Dalším oříškem byl komín. Továrna bez komínu není továrna, jenže prostor pro celý průmysl mám mezi dvěma nádražími. A komín to by bylo jako pěst na oko. Zrovna když mi Milan Sáblík poslal fotku toho svého komínu do Harmaneckých papíren. Vůbec jsem si to doma na kolejišti nedokázal představit. Do toho byla ke shlédnutí aktualizace Michala Daleckého, jak patinoval komín od Auhagenu, který je velice dobře variabilní a jeho výška se dá krásně volit. Zrovna v tu dobu jsem všude z auta koukal po komínech a hledal tu správnou výšku. Ubezpečil jsem se v tom, že komíny nemusí být vždy do nebes a stačí něco malého. Takže komín Auhagen byl naprosto ideální. Nakonec jsem továrnu nahrubo dal dohromady a když jsem to vše poskládal a pochopitelně nakreslil, tak jsem si vše vytiskl jen na kancelářský papír, abych svou představu přenesl do hmatatelné podoby.
Je to výsledek poskládaný z reálných předloh napříč celou republikou. Vím, že bych měl asi vědět, jak který průmysl funguje, ale na to jsem trošku línej. Přeci jen potřebuju továrnu jako něco, co plodí zboží do vagónů a vytvoří pozadí na vjezdovém zhlaví stanice. Takovýto pohled jsem totiž měl v hlavě už od samého začátku. Víceméně opět vycházející ze skutečnosti, kdy fotíme skutečnou železnici a plno stanic má vlečky napojené na zhlaví a vytváří hezké pozadí. Hlavně plno takových motivů mám zafixovaných ještě z dob dieslové štreky z Třebový do Brna. Už předem jsem měl ve stanici připravené dvě koleje do továrny. Jedna vepředu sloužící jako expedice pro nakládku vozů. Tedy vozy za plotem před průmyslovou budovou a druhou kolej na dovoz zboží. V tomto případě napojené do velké haly. Něco jako dovoz hutných polotovarů a z nich vznikají konečné výrobky expedované v krytých vozech. No a vzhledem k faktu, že Pardubická Tesla pomalu mizí v hlubinách dějin jsem nakonec zplodil Teslu Olbramovice s výrobou menších ocelových výrobků a elektrosoučástek.
Budovy tak nějak seděly, a tak se vše poslalo na vypálení. Začal jsem budovy nahrubo skládat a po každém domečku hned zkusmo usadil na kolejiště abych viděl, tak to asi bude vypadat.
Chtěl jsem staré budovy kombinované s novými. Proto kombinace starých členitých budov s novou halou. Jenže při usazení se mi to moc nezdálo. Jako továrna sama o sobě dobrý, ale ta nová hala je strašně dominantní a stává se z toho to, čeho jsem se bál. Ideální někde na moduly, ale ne doma na kolejiště a ještě k tomu mezi dvě stanice ne zrovna výškově moc oddělené. V tu chvíli se projekt vlečky na čas zastavil. Sice jsem pokračoval na těch menších budovách, ale hledal jsem námět, co s tou halou. Nakonec opět pomohl Tomáš. Stačilo jen nasměrovat na staré dobré Hlubočky a bylo jasno. Když jsme tam jezdili na dovolené na kole, tak jsem fotil, co se dalo a při hledání inspirace ve foto archívu mi padla část haly, která by se dala použít. Je to jen malá část, která je ve skutečnosti součástí ohromného celku, ale po drobných úpravách to bylo ono. Zase překreslení, vypálení a rychlé sestavení, abych věděl, jestli to je to pravé ořechové.
Celý komplex budov se mi zamlouval a za halu jsem i napojil portálový jeřáb pro vykládku hutních výrobků. Dalším oříškem byla vrátnice. Zase jsem měl představu o tom, že by to chtělo něco malého, ne úplně moderního a určitě ne unimobuňku. Když se člověk zamyslí, jak asi jezdí dnes všudypřítomná kamionová doprava do Tesly Olbramovice, tak se tam vlastně neotočí pomalu ani Avie, ale kolejiště je samo o sobě kompromis a tam kde se přidá, někde se musí ubrat. Vždy to dělám pro mašinky a ne pro kamiony. Takže vrátnice by měla mít závoru a před ní zaparkovaný auta. Teď ještě tu správnou budovu. V Tesle v Pardubicích je, dnes už byla, vrátnice jako součást budov. Takže jsem opět na svých služebních cestách tentokrát místo po komínech čuměl po vrátnicích a jednu takovou našel. Vedle uhelných skladů v Čáslavi, jak jinak než za nádražím. Přesně to splňovalo to, co jsem si představoval. Takže opět nakreslit, vypálit a tentokrát i hned sestavit.
Postupně práce přibývaly a budovy se různě dokončovaly. Díky tomu už bylo jasně patrné, kam až továrna bude zasahovat. Celý svah jsem musel olemovat zdí, ale to není nic neobvyklého. Třeba továrna v Brandýse je celá podél zdi a je zaříznutá ve svahu. Jakmile jsem zdivo usadil, dokončil jsem i krajinu, abych si mohl začít hrát jen s továrnou.
Jakmile se budovy začaly blížit k vizuálnímu dokončení, musel jsem hned udělat fotku s vlakem, jak to nakonec bude vypadat v objektivu.
Další pokračování bylo na té nejviditelnější části. Tedy připravit rampu na expedici zboží. Vytvoření konstrukce zastřešení rampy, pár detailů a hned vyzkoušet průjezdný profil včetně simulace nakládky vozu. Ještě je dobré vyzdvihnout jeden drobný detail. Abych celou továrnu trochu oddělil od hlavní stanice, tak kromě nutného oplocení je plocha celé továrny na vyvýšené ploše. Je to sice nepatrné, ale má to velice dobrý efekt a došlo tak k rozbití velké plochy plné kolejí. Na fotkách to je pěkně vidět. Zároveň jsem připravil obě brány. V budoucnu budou napojeny na serva (než to někdo na záloze projede), ale zatím budou jen na ruku. Také jsem dokončil oplocení před rampou. To je z papíru od JM detailu.
Zatím je to k továrně vše. Teď je nutné dodělat detaily na budovách, uvnitř a také obohatit skladové prostory o nějaké to zboží. Na závěr pár provozních fotek, kde kulisu tvoří právě budovy továrny.
Další články: